O que amo está aos seu lado | ||
Βρεγμένο ρούχο η μοναξιά μου Καθώς βαθαίνει η νύχτα Την άλλη όψη της καρδιάς μου Όσο κι αν έψαξα δεν βρήκα Βρεγμένο ρούχο η μοναξιά μου Που το φορώ και στάζει Το μόνο που έμεινε κοντά μου Το δρόμο που φυγες κοιτάζει Ό,τι αγαπώ είναι δικό σου Και το `χεις πάρει μακριά Φόρεσες τον ήλιο στο λαιμό σου Κι εδώ δεν ξημερώνει πια Στην ανεμόσκαλα του πόνου Κι απόψε ανεβαίνω Μια σπίθα στη βροχή του χρόνου Πάλι ξεχνάς πως περιμένω Στην ανεμόσκαλα του πόνου Χωρίς φιλί και χάδι Σε μια γωνιά αυτού του τόπου Πώς να τ’ αντέξω το σκοτάδι | ![]() | Roupa molhada e minha solidão sob a pesada noite e o outro espera de meu coração ainda que procure, não encontro Roupa molhada e minha solidão Que uso e goteja É só o que fica perto de você a rua você saiu, olho O que amo está ao seu lado e você levou para longe você usa o sol no pescoço e aqui não amanhece mais Na escada da dor e na noite subo Uma chispa de tempo na chuva Novamente me esquece que espero Na escalada da dor sem beijos e carícias Em uma esquina de teu lugar Como que suporto a escuridão |
Marco Aurelio Funchal, Marco Aurelio Funchal © 14.03.2011 |
Εκτύπωση από: http://www.stixoi.info