El viaje | ||
Πάλι βρίσκομαι στον ίδιο δρόμο σαν ποτάμι που κυλάει στο χρόνο, σε τοπίο μυστικό Μα την τύχη μου κανείς δεν ξέρει και ποια θάλασσα θα κάνω ταίρι κι όλο πέφτω απ’ το βουνό κι όλο ψάχνω να σε βρω Να `ναι τα δικά μου χείλια στα δικά σου τα φιλιά να πεθαίνουν απ’ τη ζήλεια τα κοράλια, τα κοχύλια που θα είσαι η μοίρα μου ξανά Σαν ποτάμι πάλι πλημμυρίζω κι όλο ξένες αγκαλιές ποτίζω κι όλο πέφτω απ’ το βουνό Πάρε με απ’ την τρέλα της ερήμου έρωτά μου θάλασσα δική μου από το λίγο μου να βγω στο πολύ σου να χαθώ | ![]() | Otra vez me encuentro en el mismo camino como un río que fluye en el tiempo, en un lugar secreto. Pero nadie conoce mi suerte y a qué mar haré compañía y sin cesar desciendo de la montaña, y continuamente te busco Que estén mis labios en tus besos, para que mueran de celos los corales y las conchas de que seas de nuevo mi destino Como un río de nuevo me desbordo y riego abrazos ajenos, y sin cesar desciendo de la montaña. Sácame de la locura del desierto amor mío, mar mío, para salir de mi poco y perderme en tu mucho |
ale_ispania © 31.05.2007 |
Εκτύπωση από: http://www.stixoi.info