O trem

Βρέθηκα μετά τον χωρισμό στο σταθμό, στο βαγόνι μου,
μια ζωή σε μια αποσκευή
τα νεκρά όνειρά μου,
ξάφνου εκεί μες στο συνωστισμό
μια φωνή τόσο γνώριμη,
μια φωνή που γίνεται κραυγή καθώς λέει το όνομά μου,
και το τρένο ξεκίνησε και εσύ πάλι μακριά μου.

Κι ηθέλα τόσα να σου πω
πως σ’ αγαπώ να σου φωνάξω,
αχ να μπορούσα μια ζωή
σε μια στιγμή να την αλλάξω,
κι έγραψα το σ’ αγαπώ στο τζάμι
και μόλις είδα που δάκρυσες,
έτρεχε το δάκρυ μου ποτάμι
γιατί καρδιά μου άργησες.

Τρέχουνε οι πόλεις κι οι σταθμοί
μα εσύ πάντα πλάι μου,
βλέπω τη μορφή σου, μου μιλάς
σαν βροχή σαν αέρας,
θέλω να κατέβω στην στροφή
μα η φωνή μου σκορπίζεται,
θέλω να κατέβω στην στροφή
δεν μ’ ακούει κανένας,
και το τρένο πια χάνεται
σαν το φως μιας ημέρας.

Κι ήθελα τόσα να σου πω
πως σ’ αγαπώ να σου φωνάξω,
αχ να μπορούσα μια ζωή
σε μια στιγμή να την αλλάξω,
κι έγραψα το σ’ αγαπώ στο τζάμι
και μόλις είδα που δάκρυσες,
έτρεχε το δάκρυ μου ποτάμι
γιατί καρδιά μου άργησες.


Me encontro na estação depois da separação no meu vagão
uma vida em uma bagagem
os meus sonhos mortos
tudo num golpe na folha
uma voz tão conhecida
uma voz que se torna um grito quando diz meu nome
e o trem vai e você distante de mim
E eu queria te dizer alguma coisa
te gritar, te amo
ah se pudesse uma vida
mudar em um momento ,
e escreveu eu te amo no vidro
e só eu vendo chorando
e correm minhas lágrimas em rios
porque o meu coração tardou

Corro pelas cidades e pelas estações
mas você sempre ao meu lado
vejo uma figura que fala
como a chuva ao vento.
quero seguir pela curva
mas a minha voz rompe
quero seguir pela curva
ninguém escuta
e o trem desaparece
como a luz em um dia

E eu queria te dizer alguma coisa
te gritar, te amo
ah se pudesse uma vida
mudar em um momento ,
e escreveu eu te amo no vidro
e só eu vendo chorando
e correm minhas lágrimas em rios
porque o meu coração tardou

Marco Aurelio Funchal, Marco Aurelio Funchal © 23.05.2016

Εκτύπωση από: http://www.stixoi.info